Kapitola XVI. Poutník se na promocí mistrů a doktorů dívá
Ale aj, vtom trouby zvuk zavzní, jako svolávajících se k slavnosti; a Všezvěd srozuměje, co bude, dí: „Navraťme se ještě medle, tu se bude nač podívati.“
— „I což to bude?“
dím já. On: „Academia bude korunovati ty, kteříž nad jiné byvše pilnější, vrchu umění dosáhli: ti, pravím, jiným na příklad korunováni budou.“
Já tedy věc tak zvláštní viděti žádostiv jsa a houfy sbíhajících se vida, vejdu za jinými také: a aj, tu pod filozofickým nebem jakýsi stál s papírovým sceptrum, k němuž zprostřed houfu někteří přistupovali, svědectví vysokého umění žádajíce. On žádost jejich, že slušná jest, schváliv, poručil, aby, co umějí a nač stvrzení žádají, na cedulce poznamenané dali. I odvozovali jeden filozofie summu, jiný medicíny, jiný jurisprudentiae: měšcem přitom, aby to hladčeji šlo, podmazujíce.
On tedy jednoho za druhým bera, každému na čelo titul: Toto jest svobodných umění mistr; toto medicíny doktor; toto práv obojích licenciát etc. přilepil a pečetí přitvrdil, pod nemilostí bohyně Pallady všechněm přítomným i nepřítomným poroučeje, aby jich na potkání žádný jinák nejmenoval. A s tím je i zástupy rozpustil. I řekl sem: „Bude-liž co více?“
— „A což tobě ještě dosti není?“
dí tlumočník. „Či nevidíš, jak jim všickni ustupují?“
Jakož pak ustupovali.
Nicméně já, chtěje vždy, co pak dále z nich bude, viděti, hledím po jednom tom umění mistru, anť mu teď počítati cos poroučejí, on neuměl; poroučejí měřiti, neuměl; poroučejí hvězdy jmenovati, neuměl; poroučejí syllogismy dělati, neuměl; poroučejí cizími jazyky mluviti, neuměl: poroučejí svým jazykem řečňovati, neuměl; poroučejí naposledy čísti a psáti, neuměl. „Ký pak hřích,“
řekl sem já, „mistrem sedmerého umění se psáti, a žádného neuměti?“
Tlumočník odpověděl: „Neumí-li ten, umí druhý, třetí, čtvrtý; nemůž všudy plně býti.“
— „Tedy já rozumím,“
řekl sem, „že po strávení v školách věku, po vynaložení na to statku, po přivěšení titulů a pečetí naposledy zeptati se potřebí, učil-li se čemu? Bopomozi té správy.“
— „Ty muderlantství nepřestaneš,“
dí on, „leč sobě něco utržíš, žvi jen předce, přisahámť, že se s něčím potkáš.“
— „I nu tedy,“
řekl sem, „nechť sou třeba sedmdesatera sedmera umění mistří a doktoří, a nech třeba všecka umějí aneb žádného, říkati nic víc nechci: jen poďme odtud.“
Vysvětlivky k textu:
- Academia
- vysoké učení
- pod filozofickým nebem
- na rektorském trůně
- sceptrum
- množné číslo latinské sceptra, jinak nesklonné, žezlo, jinde vláda
- slušná
- spravedlivá
- odvozovali
- dovozovali
- práv obojích
- církevního i civilního
- licenciát
- hodnost universitní nižší než doktorská
- Pallady
- Athény, ochránkyně učenců
- sedmera umění
- jde o znalost sedmera umění: aritmetiky (počítati), geometrie (měřiti), astronomie (hvězdy jmenovati), dialektiky (syllogismy dělati), gramatiky (cizími jazyky mluviti), rétoriky (řečňovati), místo muziky je však čísti a psáti
- syllogismy
- úsudky, předepsané postupy usuzování
- bopomozi
- pomáhej Pán Bůh, citoslovce
- správy
- pořádku
- žvi jen předce
- jen žvaň déle