Kapitola XLVI. Svatí všeho hojnost mají

Přestati na tom, co kdo má, pravé bohatství

Svět plný jest Maret, běhajících a těkajících, pachtujících se a shánějících ze všech stran, a však dosti nikdý nemajících. Ale tito jinou povahu mají: každý aby tiše u noh Pána svého seděl, na tom, a což ho při tom potkává, dosti maje. Za nejlepší zajisté zboží drží Boží, v sobě přebývající milost, jíž se jedince těší: zevnitřní věci, kterýmž svět zboží říká, více za zavazedlo než zisk jaký mají, jich však pro potřebu života, pro potřebu pravím, užívajíce. Protož, cokoli jich Pán Bůh komu udělí, málo neb mnoho, každý se praví dosti míti. Věří zajisté a cele se na to spouštějí, že pod Božím opatrováním jsou, a protož za neslušné soudí přes Boží poskýtání něčeho sobě více žádati.

Divnou sem tu věc viděl: jedni statku, stříbra, zlata, korun, scepter dosti měli (nebo i takové mezi svými Pán Bůh má), jiní nic teměř, kromě odpolu nahého, hladem a žízní vyschlého těla: a však onino nic se nemíti, tito všecko se míti pravili; obojí jednostejně dobré mysli jsouce. A tu sem porozuměl, že v pravdě bohatý jest ten a ničeho se mu nedostává, kdož na tom, co má, přestati umí: jemuž mnoho, málo, nic peněz; veliký, malý, žádný domček; nákladné, chatrné, žádné šatstvo; mnozí, jeden, žádný přítel; vysoké, nízké, žádné místo, neb úřad, neb čest, neb pověst; summou něčím neb ničím býti, vše jedno a též jest: jak jmenovitě Bůh chce a jej vede, neb staví, neb sází, tak aby šel, stál, seděl, vše že dobře jest a lépe, než on rozumí, věře.

Pobožným se ničeho nenedostává

Ó blahoslavená a vinšování hodná hojnosti! jak šťastní jsou, kteříž tak bohatí jsou! Nebo byť pak někteří v očích světa bídní a mizerní byli, v pravdě však jsou tisíckrát lép než jací světa boháčí opatřeni, i z strany vezdejších věcí. Tito zajisté sami svoji opatrovatelé jsou i s svým statkem tisícerým příhodám poddáni: oheň, voda, rez, zlodějí etc. o to je připravují: onino pak opatrovníka majíce Boha, vždycky u něho všech potřeb živý sklad mají, kterýž je každodenně z špižírny své krmí, z komory své odívá, z pokladnice své na utratu vydává. Ne k uplnému-li dostatku, k slušné však potřebě vždycky; ne podlé-li rozumu jejich, podlé však své prozřetedlnosti, na kteréž oni tisíckrát raději než rozumu svém přestávají.

Vysvětlivky k textu:

Maret
(pečlivých) Mart, Luk. 10, 38 až 41
zavazedlo
břímě
též
totéž